PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě předchozí desky „Rust“ a „No Comfort“ se pro mě zapsaly tučných písmem do dějin soutoku stoner metalu a doomu. Očekávání od v pořadí již pátého alba, tak byla značná. Předpokládat, že od „Your Time To Shine“ dostaneme něco výrazně jiného, by bylo bláhové. K MONOLORD si jdu pro poctivý kus zatěžkaného řemesla, které staví silné melodie na chlupatých, hutných kytarách a táhlých vokálech. I tak si dovolím tvrdit, že nejsou jen další ve stále širším zástupu kapel, které staví na hlomozných, umolousaných riffech a atmosféře.
Na novince MONOLORD kličkují mezi neotesanými dunivými kytarovými hradbami a odlehčenou melodickou rockovostí, kterou celé album získává navzdory žánru celkem svěží vzdušnost. Odklánějí se tím od monolitů, které reprezentují SLEEP nebo ELECTRIC WIZARD, jsou o něco málo otevřenější i pro posluchače mimo stylově jasně vymezené teritorium.
Ostatně tuto linku lze sledovat už delší dobu. První desky byly mnohem temnější a dusnější. Nyní k tomuto období odkazuje hlavně skladba „I'll Be Damned“, která je hrubá a nekompromisní, stejně jako předrelapsovská éra kapely. Měkčí a experimentálnější skladby dávají celému albu ale i jiné odstíny a právě díky nim je celá kolekce mnohem mainstreamovější. Několikrát jsem si vzpomněl na opojnou atmosféru alba „Forgotten Days“ od doomrockerů PALLBEARER. I tady je cítit spojitost vedoucí až někam z OZZYMU.
Dá se tedy konstatovat, že MONOLORD měknou, ale není to dle mého špatně. Celkem přirozeně vplouvají do vod, kde si osahávají psychedelické a hypnoticky repetitivní postupy, jež se jim daří vetkat do fuzzmetalových monolitů. Už jen těžko byste hádali, že tu kapelu mimo jiné tvoří někdejší členové tak extrémní kapely, jakou jsou ROTTEN SOUND.
Když se vrátím ke dvěma předchozím deskám, tak jejich kvality se přeskočit nepodařilo. Je to ale jen tím, že zejména „No Comfort“ bylo velmi podařené žánrové album. „Your Time To Shine“ nemá tak silná místa, i přes to mě nejnovější deska göteborgské továrny na vyprahlé riffy stále nutíse k ní pravidelně vracet.
MONOLORD přirozeně vplouvají do vod, kde si osahávají psychedelické a hypnoticky repetitivní postupy, které se jim daří vetkat do fuzzmetalových monolitů.
7 / 10
Mika Häkki
- Bass
Esben Willems
- Drums
Thomas Jäger
- Vocals, Guitars, Songwriting, Lyrics
1. The Weary
2. To Each Their Own
3. I'll Be Damned
4. Your Time to Shine
5. The Siren of Yersinia
Your Time To Shine (2021)
No Comfort (2019)
Rust (2017)
Vanir (2015)
Empress Rising (2014)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.